"Lesní terapie nabízí podporu naších schopností poznávat a vyhodnocovat svět kolem sebe pomocí zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu. Oživení a posílení těchto schopností a dovedností za pomoci našeho přirozeného prostředí pomáhá člověku lépe vyhodnocovat okolní vlivy a nereagovat zbytečně podrážděně tam, kde to není třeba." (Hlaváček, 2005)

Rozhovor s Josefem Hlaváčkem

• Z jakého důvodu tě Felix oslovil?

Spolek Felix mně přizval ke spolupráci na projektu Výzkum a vývoj aktivit podporujících duševní zdraví a wellbeing lidí se specifickými potřebami, s využitím vlivu přírodního prostředí, protože se již řadu let věnuji přizpůsobování venkovních aktivit lidem s různým postižením a zároveň jsem průvodcem lesní terapií. Zřejmě to zapadalo do záměru hledat a testovat venkovní aktivity, které mají pozitivní vliv na náladu a celkový psychický stav lidí. Pro projekt zvolili aktivity vycházející z lesní terapie, protože speciálně vybrané činnosti v lese mají velmi dobře ověřitelný pozitivní vliv na snižování negativního stresu a zlepšování nálady.

• Můžeš ve stručnosti představit, co nabízíš? Z jakých teoretických konceptů vycházíš? 

Do projektu jsem nabídl "práci na základních pěti smyslech". Lesní terapie nabízí podporu naších schopností poznávat a vyhodnocovat svět kolem sebe pomocí zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu. Oživení a posílení těchto schopností a dovedností za pomoci našeho přirozeného prostředí pomáhá člověku lépe vyhodnocovat okolní vlivy a nereagovat zbytečně podrážděně tam, kde to není třeba.

• Jak to, co nabízíš je přínosné pro duševní pohodu lidí se specifickými potřebami, příp. lidí obecně?

Možná trochu teorie. Když člověk vyhodnotí některý z podnětů ve svém okolí jako nebezpečný, organismus okamžitě zareaguje vyloučením stresových hormonů, které připravují tělo na řešení této situace. Naše smysly jsou v dnešním světě značně přehlceny, a navíc nám často chybí vlastní zkušenost např. s mnoha zvuky, světelnými záblesky, rychlými pohyby atd. Mozek si takto sesbírané podněty vyhodnotí jako nebezpečí a podle toho reaguje. Vyladěním sběru informací našimi smysly a jejich vyhodnocování se přirozeně snižuje počet situací, na které tělo reaguje jako na stresory. U většiny lidí pak platí čím méně stresu, tím zdravější tělo a lepší nálada. A lidé se specifickými potřebami to mají stejně, jen na ladění musíte trochu jinak.

• Co jsi musel přizpůsobit při plánování a realizaci aktivit pro cílovou skupinu projektu? Dá se Tvá zkušenost nějak zobecnit? Co bylo obzvlášť překvapivé? Čemu musíš věnovat zvýšenou pozornost?

To hledání, jak zpřístupnit venkovní aktivitu někomu s nějakým omezením, ať už tělesným nebo ve schopnosti chápat třeba postup cviku, mně doprovází již několik let, tak jsem na to byl docela připravený. Důležité je vždy respektovat individuální potřebu. Pro mě nejsou důležité diagnózy, ale skutečná potřeba, motivace a dorozumívací jazyk. Jazykem myslím, jestli je lépe mluvit, ukázat, po dohodě pomoci, podepřít a za někoho třeba i udělat poprvé, podruhé, a pak už to třeba jde. Hodně spoléhám na to, že tělo si pamatuje a zná své potřeby, takže si nemusíme s klientem úplně rozumět, a přesto to funguje.

• Čím spolupráce na projektu obohacuje tebe – osobně, profesně?

Pro mě to je opět výzva, jak jít naproti individuálnímu pojetí "Já se přidám". V této skupině je to hodně o motivaci se přidat, zkusit něco neznámého, a hledat individuální motivaci chce čas a trpělivost. Rozhodně je to také oblast dorozumívání se, kde musíte hledat naprosto specifické výrazivo nejen verbální, ale hlavně neverbálně názorné. To vám rozšíří "slovník". Také se nám postupně ukázalo, že zařadit krátké aktivity z lesní terapie například do pěšího výletu je lépe přijímáno a je efektivnější než soustředěné, déle trvající snažení.

• Je něčím projektová skupina specifická – ve smyslu atmosféry, přístupu pracovníků k účastníkům?

U projektové skupiny, kam zahrnuji i průvodce, protože na nich se "zkouší" jak motivovat a schopnost poskytnout potřebnou podporu pro účastníky, je toho specifického hodně. Tak třeba jen úžasné prolínání skupinové aktivity s respektem k individuálním potřebám. Zároveň plná podpora maximální možné samostatnosti nejen v rozhodování chci – nechci. Moc se mně líbí vytváření prostoru pro zažití úspěchu s respektem k dospělému věku klientů a různé úrovni schopností a dovedností.

• Můžeš stručně a přehledně popsat nějakou konkrétní aktivitu, jejíž prospěšnost pro cílovou skupinu a její duševní pohodu jsi během setkání ověřil a která je jednoduše převzatelná a realizovatelná i laikem (např. rodič člověka se specifickými potřebami bez jakéhokoli odborného zázemi)?

Tak třeba získávání vlastní zkušenosti hmatem. V lese, v parku nebo na zahradě nacházejte různé rostliny a předměty (kameny, šišky, mechy, lišejníky, klacky, kusy kůry atd.) které mají, hodnoceno očima, rozdílné povrchy. Nejdříve se na ně podívejte a odhadněte, jaké asi budou. A potom oči zavřete a sáhněte si, pohlaďte, vezměte do ruky a poválejte v dlani a zažívejte a užívejte si hmatový vjem. Když je vhodné počasí, zkuste tam, kde je to možné, předmět ohmatat ploskou nohy, nebo si třeba šiškou přejeďte lýtko, list nebo kamínek si přiložte na tvář atd. Užívejte si své doteky s rostlinami a přírodními materiály tak, jak je to možné a co vám vaše možnosti dovolí. A když přijdete na nějaká překvapení, třeba že ta kůra není tak hladká, jak vypadá, nebo že ta šiška je mnohem hladší, než se zdála, nebo že ten kámen je teplejší než vypadal, tak jste udělali další krůček k lepšímu poznání světa a nejspíš i ke zlepšení své pohody, i když to hned tak nevypadá...

Rozhovor byl veden v říjnu 2025.